Jak to (vše) zvládáte?

Otázka, kterou mi pokládáte už několik let! Jen se za poslední rok změnil důvod. A tady jsem pro vás napsala vysvětlení, které se pojí i s tím, jak nyní fotím a proč se snažím vyhnout focení o víkendu.

Jak asi mnoho z vás ví, tak jsem do konce roku 2022 měla v domě tehdejšího domova.

Byli jsme na vesnici. A nemyslím tím vesnici typu - rodinný domek, bazének, krásný anglický trávníček a podobně, ale byla to taková ta vesnice, kde jsme měli stádo krav, králíkárnu plnou králíků, slepice, kachny, pár koček a samozřejmě psa...

Vzhledem k tomu, že to byla taková farma, a moji klienti mě téměř vždy viděli s dětmi samotnou, tak mě často pokládali tuhle otázku a mě se na ní velmi obtížně odpovídalo.

Nikdy jsem se nechtěla dotknout klientů, kteří mi tuto otázku položili - stylem tím, že já makám a ty bys to měla taky zvládat. Často mě tuto otázku položili maminky, které si připadaly, že těžko zvládají své dítě a představa toho, že by měly zvládat ještě dvůr, zvířata a ještě skleník byla nepředstavitelná. 

K tomuhle mám jednu důležitou věc: Děti jsou tvárné, ale je třeba s tím začít od začátku, tak aby i dítě vnímalo jako běžný režim a ne něco nestandardního. Pokud to pojmete takto a chcete dělat něco, co vás baví a naplňuje, tak se přizpůsobí a berou to naprosto přirozeně. 

Ale!! Každá rodina funguje nějak, má zažité nějaké své režimy a v každé rodině si navzájem každý pomáháme v jiné míře. Velmi nerada srovnávám lidi. Ano! Někdy mi je líto maminek, ve kterých se třeba trochu vidím (respektive jsem se viděla) a to zejména těch, kde má tatínek focení opravdu za trest a maminka koriguje své dítě úplně sama. Kolikrát z takových maminek úplně leje pot a proto se většinou snažím tyto tatínky více zapojit do dění ať už v ateliéru nebo když fotíme venku. Ne jenom proto, aby maminka potom na fotkách neměla rozcuchané vlasy a lesklý obličej, ale také proto, že jsem zastáncem toho, že každý tatínek (respektive i maminka) je rovnocenným rodičem a jejich společné dítě potřebuje je oba. Myslím, že se nepovažuji za žádnou feministku, ale jsem názoru toho, že tatínek, který se stará o své dítě nebo třeba pomáhá v domácnosti není nebo se nenazývá někým, kdo hlídá děti, ale pouze se stará stejně jako maminka o rodinu.

Takže asi proto se mi vždy neodpovídalo úplně jednoduše na otázku, jak to všechno zvládám, ale dneska se často setkávám se stejnou otázkou s tím, že je její podstata (bohužel nebo bohudík) úplně někde jinde.

Dříve se mě na to lidé ptali proto, že nechápali kde beru čas na tři děti, focení, úpravu fotek a ještě se starat o slepice, králíky, skleník.....  ale dnes je tato otázka pro mě asi ještě více náročná než dříve.

Mít střídavou péči o děti týden a týden není vůbec jednoduché!!

Člověk si sice udělá nějaký svůj režim, tak aby nemusel tolik myslet na to, že teď své děti bohužel týden neuvidí a samozřejmě je moc dobře, že si na své děti tatínek čas udělá, protože i on patří do jejich života, ale co si budeme - ten týden bez nich je vážně ukrutně dlouhý!!

Pro mě, jako pro maminku, je to samozřejmě smutné, když se každou neděli večer musím s dětmi zase na týden rozloučit, ale našla jsem si v tom i to pozitivní a nyní funguji už pár měsíců na střídání i s prací versus zábavou. Takže to aktuálně mám tak, že vlastně týden pracuji – fotím a týden si užívám s dětmi. V sudém týdnu, kdy mám děti, se snažím fotit jen výjimečně, a to proto že si chci své děti užít naplno a nahradit každou minutu kdy se nevidíme.

Výjimkou jsou většinou rodiny, které pracují na třísměnný provoz. Takže nic není nemožné, ale pokud to jen trochu jde, tak se zkoušíme domluvit jinak.