Akt - o odvaze, důvěře a sebelásce

Akt je jedním z nejintimnějších typů focení, a přesto (nebo právě proto) se k němu spousta lidí dlouho odhodlává. 

Mívají strach, že budou stydliví, nepřirození, že jim to nebude slušet, nebo že "na to nemají postavu".
A právě proto bych dnes ráda napsala pár slov, která možná pomohou některým z vás tuhle vnitřní bariéru překročit.

"Budu se cítit trapně…"

Tohle slýchám často. Ale víš co?
Neznám jedinou klientku, která by po focení řekla, že by to raději vzdala.
Naopak – spousta z nich se během focení uvolní, smějí se, září a hlavně si odnášejí fotky, na kterých poprvé vidí samy sebe úplně jinak.

Možná to zní zvláštně, ale nejde vůbec o nahotu.
Jde o pohled, emoci, jemnost, krásu. A hlavně – o vnitřní sílu, která je na těch fotkách najednou vidět.

"Bojím se, že to bude nepřirozené"

Mým cílem nikdy není, aby ses cítila jako modelka z obálky časopisu.
Naopak – chci, aby ses cítila jako TY.
Přirozeně, bezpečně, klidně.
Při focení si hodně povídáme, smějeme se a ladíme pózy tak, aby ti byly příjemné.
Nesnažím se z tebe udělat někoho jiného – jen ukázat, jak krásná jsi právě teď.

"Ale já nemám ideální postavu"

Tahle věta je častá.
A moje odpověď zní:
Kdo určuje, co je ideální?
Krása není o konfekční velikosti, ale o postoji, energii a tom, co z člověka vyzařuje.

Navíc – světlo, pózy, úhel – to všechno umíme využít tak, abys byla se sebou spokojená.
A taky: nemusí to být focení nahé úplně doslova.
Akt může být jemný, decentní, částečně zahalený – přesně takový, jaký chceš ty.

"Nikomu to neukážu… ale chci to pro sebe."

A právě to je na tom krásné.
Fotky pro tebe.
Ne pro Instagram, ne pro partnera, ne pro kamarádky – jen pro tebe.
A často mi ženy říkají, že to byl první moment po letech, kdy se viděly a řekly si: "Jo, jsem fakt krásná."

Pokud tě to jen trochu láká, dej tomu šanci.
Nebudeš se cítit hloupě, ani nepřirozeně.
Společně vytvoříme prostor, kde budeš moci být sama sebou – bez masek, s respektem, s krásným světlem a jemností.

A když budeš chtít, můžeme začít velmi decentně a postupně – vždy s citem a jen tolik, kolik dovolíš ty.